Co je rodinný systém?

Je to uzavřený systém, do kterého patří VŠICHNI ČLENOVÉ RODINY, ať už mají jakékoliv postavení v celku nebo jakýkoliv příběh.

Právě neúplnost rodinného systému přináší bolesti, nemoci a smrt, kterými se snaží rodinný systém upozornit na vyobcované, zapomenuté či (špatně) zemřelé členy rodiny (velmi často se jedná o děti nebo o mladé lidi, kteří na sebe osud zapomenutých členů rodiny přebírají)

Do rodiny patří:

Nemanželské děti, nenarozené (potracené) děti, neznámí nebo utajovaní otcové (včetně celého jejich rodinného systému) a tragicky zemřelí, jejichž smrt byla pro rodinu nepřijatelná a proto se stal jejich osud tabu. Do rodiny patří i zrádci, vrazi, donašeči, političtí i národnostní škůdci i zloději, hráči, narkomani. Prostě všichni, kteří jsou spojeni s rodinou krví či jiným silným poutem (dítě, láska, smrt).

Bez nadsázky lze říci, že v naší části světa má každý současný rodinný systém svá tabu, má svoje černé ovce a je bez pochyb, že tím trpí vždy větší celek a jho na sebe někdo z rodiny přebírá.

Tito jedinci (nově narozené děti) na sebe berou těžké osudy pro rodinný systém z LÁSKY.

Láska je základní motivace proto, aby se jednotlivci v rodinném systému nevědomě zastupovali a tím celku pomáhali. Láska je příčina toho, proč "dědí" osud vnuci po svých dědech, synovci chrání zapomenuté strýce, dcery respektují bolest nebo zneužívání matek, babiček a prababiček.

Ve fungujících rodinných systémech (což, bohužel, není v naší společnosti příliš časté, velkým dílem i díky prožitým historickým událostem), je přirozené vidět do minulosti na pátou generaci za sebe (babička vypráví o své babičce = 4 generace), což je v součtu 16 přímých předků - praprababiček a prapradědečků.

Není náhodou, že silné a významné rodinné systémy, si zakládají na znalosti svých předků a na jejich uctívání, šlechtické a staré rody cíleně udržují kontinuity síly.
A naopak: kdo chce zničit a ovládnout krajinu, přerve to, co je v ní kontinuální, hlavně pak rodinné systémy (není to tak dávno, kdy komunistický režim "doporučoval" rodinám, aby se zřekli svých příbuzenských vazeb...).

Do rodinného systému počítáme také sourozence a děti přímých předků (tety, strýce, prastrýce, atd).

Je také přirozené a zdravé znát významné osudy ve své vlastní rodině a vědět, kde jsou předkové pochováni. Narození, smrt, svatbu, válku, těžký nebo zvláštní osud je nutno ve své rodině respektovat a dokonce i uctívat.

 

Každou smrt je přirozené a nutné oželet a nakonec přijmout. V našich poměrech smrt často tabuizujeme, nezřídka se ani nekonají pohřby. Nevíme mnohdy ani, kde máme pohřbené své blízké...

Těmito přístupy se ponižuje význam smrti, (tím pádem ale i význam života) a je pak těžké přiznat mrtvému jeho místo v rodině. Zemřelý, jehož smrt je přijata a zpracována pozůstalými, zůstává v rodinném systému navždy. A tím je rodinný systém kompletní...

 

Respektovat je třeba i posloupnost toho, v jakém pořadí lidé přicházejí na svět.
Kdo je starší a kdo mladší. Toto je důležité i mezi sourozenci. Natož mezi generacemi!

Je třeba dát v rodině místo silným emocím (lásce, bolesti, zradě, žalu) a to i tehdy, když se to zrovna z jakýchkoliv důvodů "nehodí".

Týká se to zejména rodinné historie, smrti, "se kterou smířit nejde se", ale také tabu kolem sexuality, protože právě sexuální vzájemnost, při zdecimování mužské a ženské linie dostala zásadní ránu do vazu.

Jak můžou další generace cítit oheň zplození? Jak může takováto skomírající a tabuizovaná sexualita, zaměřená na přežití, být tou jiskrou, která nás spojuje s našimi předky?

Všechny totality kontrolují především sexuální sílu, nejautentičtější projev každého živého tvora.
Její kriminalizování a podvazování odvede pozornost od Duše a od možnosti tuto sílu "elan vital" používat v souladu s duševně-duchovním potenciálem lidské bytosti.

Pokud se nepodaří toto téma otevřeně pojmenovat, uvidět, přijmout a skrze přijetí léčit, je naše populace na cestě ke svému zániku.

Stín sexuálního zneužívání
je významné rodinné tabu
ve všech společenských
vrstvách...

V Bibli je psáno, že každý člověk má "právo být zplozen z lásky".

Zní to jako banalita a samozřejmost, ale upřímně se zamysleme nad tím, kolik dětí, jenom v našem vlastním rodinném systému, přišlo na svět v důsledku silného milostného spojení mezi mužem a ženou. Kolik našich blízkých je zplozeno z oboustranné lásky...

Většina a nebo menšina?

Dojdeme k dosti nepříjemným pocitům trapnosti, neboť o lásce se v našich rodinách většinou taktně mlčí.

Láska je na překážku, protože rodinné systémy, řízené v našich poměrech často "silným Plutem", (v naší části světa to bývá nejčastěji žena středního věku a nebo babička), jsou manipulovány hlavně k přežití.

Pluto je vládce Štíra právě přes toto znamení duše přichází do těla sexuálním aktem a na konci života odchází bránou smrti.

Pluto vládne sexualitě a smrti.

Manipulující a strachem o přežití vedené Pluto, velmi často nevědomě, zatajuje rodinnému systému témata, která se týkají hlavně silných citů, tvořivosti, sexuality, svobody, důstojnosti a smrti.

Výhled je podvázán a zúžen jenom na dodržování norem a v rámci toho, na reprodukci a na přežití rodinného systému.

Duše a její talenty mohou bloudit daleko od našich vtělení...

Je-li ve společnosti většina rodin ovládaná osobností Pluta, může se jednat o projev krize společenství a předzánikový stav.

Aniž bychom k tomu byli vědomě vedeni, vnímáme podvědomě svůj vlastní rodinný systém hluboko do minulosti.

Potřebujeme "vidět" čtyři generace za sebe, až tam máme přímou vazbu: moje babička si pamatuje svojí babičku a vnímala jako dítě její vyprávění... Dědeček si pamatuje svého dědu a jeho zvyky...

Když do rodinného systému není vidět, oslabuje to naší vitální energii.

Pokud neznáme svůj vlastní příběh, který je v minulosti našeho rodinného systému, nemůžeme stát pevně v přítomnosti a těžko se nám může otevřít důvěra k budoucnosti a odvaha ke svobodě...